Zázračné dosahy - sny a skutečnosti
Nejeden hledač pokladů se se dušuje, že jeho detektor kovů pravidelně nachází mince v zemi ve 40 a více centimetrech. Může se plést, může si fandit, může to být šlendrián nebo neznalostorší. Horší ovšem je když vám to bude tvrdit nějaký prodejce. Proč? Takovým lidem asi nějak nedochází, že ačkoli lidé a jejich důvěra se ošálit dá, fyzikální zákony nikoli. Nález mince v takovýchto hloubkách se přitom totiž dá racionálně vysvětlit pouze jediným možným způsobem - a všichni jsme se s něčím podobným již určitě setkali. Často se nám totiž může přihodit, že signalizovaná mince není uložena ve své ideální poloze "naplocho", ale leží částečně nebo i zcela na hraně. Výsledkem je obtížnější zaměření jak v pohybovém režimu, tak i v Pinpointu. Výsledkem pak bývá, že hloubíme a nic nemůžeme dohledat. Vysvětlení je jednoduché - mince na hraně, nebo "na štorc" se opticky jeví mírně stranou. No a když nás konečně po chvíli napadne místo do hloubky rýpnout trochu do strany, bingo! Při tom jak díru rozšiřujeme nám mincička může snadno a nepozorovaně spadnout dolů do díry a při následném opakovaném překontrolování ji zkrátka najdeme tam kam dopadla a klidně to může být i těch 45cm. Toto vysvětlení považuji za jediné logické a za nějakých 22 let co si s detektory hraji mám teoreticky i prakticky odzkoušeno, že detektory kovů mají dosah na jednotlivou minci u těch nejlepších a nejdražších detektorů (jakékoli značky) osazených sondou standardní velikosti maximálně 30-35cm. A to ještě za naprosto ideálních podmínek jako jsou minimální mineralizace půdy, nízké zamoření kovovým odpadem a vyšší vlhkost půdy. Toto tvrzení není z mé hlavy a ani se nesnažím dělat chytrého. To je zkrátka fyzika a zákon elektromagnetického pole. Nic víc, nic míň. A jestli vám to přesto bude někdo slibovat tak zpozorněte.
Pavel Diviš - DETEKTOR CENTRUM Praha