Detektory kovu - citlivost vs. stabilita

Když před 3 lety David Johnson, jedna z nejvýraznějších postav v oblasti detekce kovu (z jeho rukou pochází mnoho úspěšných modelů různých značek minulosti i současnosti - např. detektory Fisher CZ a Gold Bug, Tesoro Lobo, White's XLT a MXT, Treasure Baron, atd.) vyvinul Teknetics T2 byl jsem mile překvapen. Byl to jeden z mála nových digitálních detektorů, který mne jakožto příznivce analogů zaujal. A to jednoduchostí ovládání, opravdu rychlým procesorem (= rychlá reakce), výbornou diskriminací/separací, ale hlavně super nízkou váhou a skvělým vyvážením.

Když před 2 lety firma First Texas koupila Fishera, David začal pracovat výhradně pro tuto firmu a společně z Kalifornie příchozími inženýry od Fishera vytvořil skvělý vývojářský tým. Jejich prvním společným projektem byla právě F-75. Ta se tedy stala jakousi 2. generací původního designu. Koncept zůstal podobný, ale od Fishera přibylo několik důležitých inovací, hlavně procesorové programy. Zatímco detektor kovů T2 měl pouze 1 základní hledací program bez možnosti uchování nastavení, z Fisherů CZ a CoinStrike byly aplikovány programy další. A v tom je právě ten problém, že některým novým uživatelům se tento detektor jeví jako nestabilní, hlučný, atd. Tento model má totiž na rozdíl od ostatních detektorů, včetně T2, program JE na zlomky šperků (nejdrobnější kovové předměty o nízké elektromagnetické vodivosti). A tento program je citlivostí tak silně předimenzovaný, že se dá plně využít jen za určitých podmínek. Tou nejdůležitější je právě nepřítomnost blízkých elektronických zdrojů/vysílačů.

Uvedu praktický příklad. Před nedávnem jsem venku na pískovišti uprostřed paneláků předváděl detektor F-75 jednomu pánovi, který od známého slyšel, že tyto detektory kovů nejsou stabilní. Detektor jsme zapnuli a v normálním programu DE jsme byli schopni citlivost vytáhnout bez jakéhokoli rušení na 97 (předtím uvnitř domu jsme se dostali jen na nějakých 45). V okamžiku kdy jsme zapojili program JE začal detektor vyšilovat a to až do té doby, než byla citlivost snížena na nějakých 30. Důvodem tohoto bylo právě nepřeberné množství vysílačů v blízkém okolí našeho testování.

A co z toho tedy vyplývá? V místě kde se interference nachází je mnohem lepší hledat ve stabilním programu DE s maximálně možným nastavením citlivosti (je podobná citlivostní kapacita jakou mají ostatních detektory kovu včetně T2) a tam kde to bude možné pak použít super citlivý JE program. Tam kde rušení není se dá nastavit, jako např. u mě na chatě, i před 90 a to pak je opravdový mazec.

Největší omyly dělají ti co hned od začátku své detektory nastaví na JE s maximální citlivostí a následně se pak diví, že jim detektor kovů blázní. DETEKTOR MÁ SICE KAPACITU NEVÍDANÉ CITLIVOSTI, ALE MUSÍ SE NASTAVIT PRO DANÉ PODMÍNKY. Přesto si myslím, že je dobře, že takto předimenzovaný je.

Ps: Napadá mě podobnost přirovnání s výkonem motorek. Zatímco na německé autobahn ji můžeme osolit (když to z ní vymáčkneme) na 350 km/h, v Americe z mašiny vymáčkneme jen nějakých 200 km/h, protože kvůli povolené rychlosti výrobce na US trh musí vyšší rychlost zablokovat - ačkoli ta stejná kapacita a výkon tam je. A co je lepší? Nevím jak kdo jiný, ale já bych dal přednost zabití se raději v 300-stovce než ve 120. Bylo by to alespoň rychlejší a bezbolestnější. Rovněž tak by příbuzní ušetřili za rakev, jelikož bych se pravděpodobně vešel do mnohem menšího penálu a ten by mohl být klidně i kompaktnějšího tvaru.

Vložte svůj text...